Česká televize i Český rozhlas se chovají jako utržené ze řetězu

O tom, co patří do vysílání veřejnoprávních médií, by se měla vést celospolečenská diskuze!

Místo toho dělají vládní poslance všechno proto, aby rychle schválili navýšení televizních a rozhlasových poplatků. Opravdu patří podcast Slast Lindy Bartošové a pořad Na záchodcích do vysílání veřejnoprávních médií, které ročně hospodaří s miliardovými rozpočty? Odpovídala jsem na otázky Parlamentních Listů.

PL: „Novinář Michal Půr upozornil na to, že je neuvěřitelný rozdíl, jak se chová ČRo a jak ČT. Česká televize se snaží víceméně držet v kolejích veřejnoprávnosti, ale Český rozhlas se s podcasty úplně utrhnul. Když se podíváme na jeden z nich s názvem Slast, nový podcast Lindy Bartošové na Radiu Wave, což je celoplošná stanice Českého rozhlasu, platí o něm to Půrovo označení za utržení ze řetězu? Nebo takové pořady mají mít ve veřejnoprávním vysílání své místo?“ 

AM: „Já bych si dovolila trochu nesouhlasit, protože jako utržena ze řetězu se chovají obě veřejnoprávní média, ČT i ČRo. U ČRo je názorným příkladem „utržení“ zmiňovaný podcast Slast Lindy Bartošové na Radiu Wave, u ČT například pořady Na záchodcích nebo seriál ADIKTS. Pořady tohoto typu jsou prezentovány jako osvětové, vzdělávací, ale obsah a způsob zpracování nepůsobí jako prevence, nýbrž návodně, například radí, jak si rychle sehnat na ulici drogu, píchnout si ji a užít si sex. Problémem obou veřejnoprávních médií je už několik let obsah vysílání, jeho kvalita a způsob zpracování. ČT a ČRo se snaží za každou cenu konkurovat komerčním médiím a neposkytují v mnoha případech veřejnou službu.“

PL: „V § 2 odstavci 2 Zákona č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu se praví, že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání je zejména podle písmene c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. Je tímto odůvodnitelný pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen ve veřejnoprávním vysílání?“

AM: „Ten paragraf 2 zmíněného zákona definuje hlavní úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. A mimo jiné také říká, že k hlavním úkolům patří poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Takže pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen odporuje danému paragrafu nejen v písmenu c), ale také a). Navíc v případě podcastu Slast zaujímá moderátorka už v cca pěti minutové upoutávce jistý postoj a názor, který prezentuje. A moderátor pořadu by si měl zachovat nestrannost, aby posluchač nepoznal, jaký názor zaujímá k dané problematice. Podcast Slast nepatří do veřejnoprávního vysílání.“

PL: „Z nejrůznějších diskusí je patrné, že diváci a posluchači by byli ochotni koncesionářské poplatky hradit, pokud by z nich byly hrazeny zpravodajské, publicistické a vzdělávací či naučné pořady. Česká televize a Český rozhlas se ovšem staly molochy se spoustou stanic. Proč není politicky průchozí zrušit nebo zprivatizovat stanice, které mají komerční charakter a z rozpočtu ČT a ČRo odčerpávají sumy na zajištění licencí na sportovní přenosy a vlastní tvorbu, která sestává z pořadů jako Star Dance, Peče celé Česko či genderově neutrálních pohádek?“

AM: „Kde není vůle, tam se nemůže nic prosadit. Ten důvod je jasný. Žijeme v době, kdy nám média říkají, co je správné, co máme dělat a co si máme myslet. Už dávno nám veřejnoprávní média neposkytují informace pro svobodné vytváření názorů. ČT a ČRo jsou provládními médii a současná politická garnitura se jimi upevňuje moc. Do očí je bijící využití nebo řekněme zneužití ČT a ČRo v době předvolebních kampaní. Obě média si nechají udělat své předvolební průzkumy, použijí princip odstupňované rovnosti a voličům nejsou podávány objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace. Obě média také slouží k dehonestaci lidí, kteří nesouhlasí s vládní politikou, novináři hlásají, že bojují proti dezinformacím a přitom, nikdo neví, co to vlastně ta dezinformace je. V současné době se projednávají novely zákonů o ČT a ČRo. Byla jsem na dvou jednáních poslaneckého výboru pro mediální záležitosti, který projednával obě novely a pozměňovací návrhy a tolik nadřazenosti, přetvářky a arogance jsem už dlouho neviděla. Abyste tomu lépe rozuměli. Ten výbor má 16 členů. 9 je z týmu vládního a 7 z opozičního. Myslíte si, že výbor v tomto složení může schválit nějaký návrh opozičního poslance? Nemůže. Ten výbor je úplně k ničemu! A dovedu si představit, že novely projdou ve sněmovně, kde sedí 105 vládních hlasovacích robotů, téměř beze změn. Bohužel nepřispějí ke zlepšení kvality veřejné služby, naopak otevřou dveře k ještě větší manipulaci s veřejným míněním a dehonestaci lidí za jejich svobodné názory, těch, kteří budou odmítat politické narativy.“

PL: „Vládní koalice po úterním nezdaru pokročit ve schvalování zvýšení poplatku pro Českou televizi na 150 korun za měsíc a Českému rozhlasu na 55 korun chce pokus zopakovat už ve čtvrtek. V čem vidíte její motivaci bez jakékoli analýzy hospodaření obou médií jim takto přilepšit, pokud nevezmeme v potaz jízlivé komentáře typu, že si koalice chce předplatit z peněz občanů volební kampaň pro říjen 2025?“

AM: „Podle ministra kultury Martina Baxy a vládních zákonodárců je zvýšení poplatků nutné, aby se zajistila finanční stabilita ČT a ČRo a posílila jejich nezávislost. Považuji to za nehoráznost, protože letošní rozpočet ČT je 7 miliard 952 milionů korun a ČRo 2 miliardy 367 milionů korun. Takže tyto horentní sumy nezajistí mediálním molochům finanční stabilitu? A jak máme rozumět tomu posílení nezávislosti? Tím nám chtějí tvůrci novel zákonů naznačit, že teď jsou veřejnoprávní média někým nebo nějak ovlivňována, tedy nejsou nezávislá? Celé „tanečky“ kolem zvyšování poplatků považuji za výsměch nám občanům, a to nejen ze strany vládnoucích politiků, ale také ze strany obou generálních ředitelů. Neustále opakují, nebo spíše vyhrožují, že bez zvýšení poplatků, budou muset propouštět, nebo rušit pořady, že utrpí kvalita veřejné služby, ale už nedokáží specifikovat, v čem se ta kvalita veřejné služby zlepší. Problém veřejnoprávních médií nejsou poplatky, ale kvalita obsahu televizního a rozhlasového vysílání. Jaká je motivace vládních poslanců prosadit zvýšení poplatků, tedy novel obou zákonů, mohu jen odhadovat. Dokazují nám, že stejně prosadí všechno, co chtějí, nezáleží jim na názorech občanů. A moc bych si přála, aby jim naše peníze pro ČT a ČRo příští rok u voleb nepomohly. Mnoho lidí už těmto mediím nevěří, a hlavně se na ČT nedívá a ČRo neposlouchá.“ 

8 komentářů

  1. Se zvýšením poplatků pro ČT nesouhlasím, zvláště po mých každoročních zkušenost od roku 2008.

  2. Tento pořad do vysílání veřejnoprávního rozhlasu nepatří, je to zrudnost tenhle racketeering, mafiánska praktika vybírání peněz.

  3. Nemám nic proti podobných typům pořadu, ale nechci za ně platit. Až je vysílají komerční rádia, ne Český rozhlas. Na tohle opravdu přispívat nechci.

Zanechte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *